Rizikové kácení postižených dřevin
Rizikové kácení stromů postižených přemnožením škůdců a exhalacemi
Pokud v lese dojde k přemnožení škůdců a masivnímu úhynu stromů, hovoříme o kalamitě. Je zcela přirozené, že se škůdci v lese vyskytují, jsou součástí přírody a potravního řetězce. Jejich plošné vyhubení by mělo za následek nerovnováhu v přírodě. Oproti tomu jejich přemnožení má za následek kalamitní stavy, které s sebou přinášejí rizikové kácení stromů. Optimální je stav, kdy si les, tedy celý ekosystém, pomůže sám a člověk do tohoto procesu nijak nevstupuje. Dnes se tak stává však velmi málo neboť druhové složení lesa to ani neumožňuje. Na většině lesních ploch totiž převládají smrkové monokultury, které ten samoregulační a samoočistný proces nemají.
Pokud je napadeno jen malé procento z celkového počtu stromů v lese, tak se o kalamitu a následné rizikové kácení stromů nejedná. Záleží také na tom, jaký druh hmyzu nebo plísní škody způsobuje. Poměrně rozsáhlé škody v určitých, většinou pětiletých, intervalech způsobuje náš nejznámější hmyzí škůdce smrkových monokultur, a sice lýkožrout smrkový neboli kůrovec. V některých oblastech a za příznivých klimatických podmínek může kalamita trvat i deset let a brouk může zdevastovat mnohahektarová území lesa, především u výše zmíněných monokultur. V takovém případě nepomůže jednotlivé prořezávání stromů, ale mýtní těžba a rychlé zpracování pokácených kmenů, především jejich rychlé odkornění a soustředění.
Kalamitní stav způsobený exhalacemi se řeší stejným způsobem. Mnohdy je takový oslabený les postižen sekundární kalamitou. To v případě, že oslabené stromy jsou napadeny hmyzími škůdci. Rychlé kácení stromů zabrání rozšíření škůdce i na zdravé stromy. Rizikové kácení přichází v úvahu, pokud uschlé stromy začaly samovolně padat.